20/08/2026
Expedice Mořská nemoc – Perseidy 2026 z JO85 a JO95
Někdy na podzim minulého roku přišel Standa s návrhem, jestli neobnovíme naše MS akce z minulých let, kdy jsme jezdili aktivovat vzácné EU lokátory během srpnových Perseid. Postupně jsme vysílali z UB, 4O, YL, SP a LY. Já jsem je předtím jezdil 5 roků z TA a vždycky byly Perseidy super akce, která zároveň udělala hodně lidem na druhé straně radost.
Slovo dalo slovo a dohodli jsme se, že se do toho letos znovu dáme. Původně jsme plánovali vysílat z Gibraltaru, ZB z IM76HD. Už jsme tam i vybírali vhodné místo, ale nakonec jsme si řekli, že tam už se párkrát vysílalo, do OK je to kolem 2 300 km, na MS už opravdu daleko, a zkusíme vymyslet ještě něco šílenějšího. A tím jsme se dostali k variantě aktivovat čistě mořské, reálně zcela nedělatelné lokátory z paluby jachty. Standa CID i Jindra NOR mají za sebou už kupu plaveb, takže se nebylo čeho bát. Zbývalo už jen jediné: vymyslet, které moře a jaké čtverce zvolíme. Po prostudování nejžádanějších lokátorů jsme se rozhodli pro aktivaci baltských lokátorů JO95 a JO85.
Tím ale zároveň nastaly i první problémky. Pokud bychom jeli kamkoli dolů na jih, tam jsou k dispozici jachty v každém přístavu a jde si je pronajmout i těsně pár dnů před Perseidami v době, kdy už je jasné, jaké budou vlny a aktuální počasí. V Polsku je ale situace diametrálně odlišná. Vhodných jachet k pronájmu je tam jako šafránu, takže jsme ji museli objednat a zaplatit už v březnu. Bylo to sice total vabank, protože nikdo netušil, jaké budou vlny a počasí za pět měsíců v srpnu, ale riskovat se musí a prostě každá sranda něco stojí...
Dalším potenciálním problémem je aktuální situace v Baltském moři za poslední roky. Jachty se bohužel používají už i k jiným účelům a nebylo předem vůbec jasné, zda pro naše vysílací aktivity budou mít v dnešní napjaté době všichni neamatéři pochopení... Tohle je odpověď na dotazy, proč jsme tuhle mořskou akci předem veřejně neanoncovali na HAM fórech. Btw, i nám samotným logicky vycházelo, že se může podělat tolik různých věcí, že je určitě vyšší pravděpodobnost, že to spíš nevyjde než naopak.
Zpátky k přípravám. Jádro týmu bylo dané: Standa OK1CID, Jindra OK1NOR a já, Pavel OK1MU. Obvolal jsem další kluky z klubu, zda nemají zájem se do takhle nejisté akce přidat, a Jarda OK1XUB byl také pro. Olda OK1UGP chtěl jet od samotného začátku, ale bohužel mu termín nakonec kolidoval s jinou akcí, kterou už nešlo odvolat, SRI. Jindra pak oslovil Honzu OK1JD, který je také pro každou špatnost, a ten hned souhlasil. Tím byla naše pětičlenná sestava kompletní.
V příštích měsících už každý řešil něco svého – Jindra dělal na brutálním projektu 9 m vysokého stožáru na záď lodi pro dvě yaginy, který přežije všechny vlny, Standa řešil pronájem jachty, automatické směrování a propojení PA, Jarda sehnal a zprovoznil kompletní sestavu Starlinku, jelikož tak daleko od břehu už není pokrytí mobilním signálem, Honza udělal skládací 3 el. na 50 MHz a já řešil HW/SW a provoz MS. S přípravami hodně pomohl i Martin OK1UGA, který jezdí MS provoz posledních 20 let naplno. Ještě jednou díky, Martine!
Dva dny před odjezdem sledujeme zprávy o počasí na Baltu a vůbec nám nedělají radost – nárazy větru do 90 km/h a dvoumetrové vlny, ufff.
Den D je tady a v úterý 11. srpna v 03:30 ráno přijíždí Jindra do Rychnova. Musím uznat, že do jednoho Kodiaqu se fakt vejde neuvěřitelné množství věcí – vezeme velkou centrálu, 6 kanystrů, 2 rádia, 4 notebooky, koncový stupeň, 3 zdroje, velký Starlink, dva stožáry, 3 antény, koaxy, osobní věci, oblečení na moře, část proviantu a k tomu 4 lidi – a tohle všechno se vešlo do jediného po střechu narvaného auta, hi.
Se Standou, který jede vlakem, se potkáváme u jachty v gdaňském kotvišti po 700 km jízdy po krásných polských dálnicích někdy po obědě. V Gdaňsku při přebírání jachty nechceme zbytečně vyvolávat ničím nepodloženou paniku, hi, takže na jachtu nakládáme pouze „běžně pochopitelné věci“ a rozdělujeme se. Jedna parta vyplouvá s jachtou na první sedmihodinovou plavbu na sever do přístavu ve Władysławowu a druhá parta se přesouvá po vlastní ose autem a cestou dokupuje 70 litrů benzínu a proviant na příští čtyři dny.
V přístavu se potkáváme už za tmy, ale hned se dáváme do práce. Spát jdeme v půl druhé ráno, kdy už nás domorodci hustě proklínají, a jsme tak v půlce drobné úpravy naší milé jedenáctimetrové jachty. Ráno, když už za světla připravujeme stožár a antény na zvednutí do plné výšky, už každý z kolemjdoucích chápe, že asi nejedeme na ryby. Reakce na sebe nedává dlouho čekat a brzy nato přijíždějí polské orgány a začíná vysvětlování... Vše probíhá naprosto v klidu – chtějí papíry od lodi, koncesi, kopie dokladů celé posádky a po vyprávění různých lidových příběhů po deseti minutách odjíždějí. Na nic dalšího už nečekáme a celkem v kvapu vyplouváme na moře...
Čeká nás dalších pár hodin plavby do JO95, kde se musíme dostat 23 km severně od nejbližšího polského pobřeží do míst, kde se lámou kostky JO94 a JO95. Vlny jsou stále pro některé z nás nepříjemně vysoké a hlavně jsme na úplně volném moři, kde není šance se kamkoliv schovat. Jako první se důvěrně seznamuje s mořskou nemocí Jarda a příštích pár hodin ho nevidíme. Standa a Jindra coby zkušení jachtaři tyhle vlnky dávají levou zadní a kupodivu i Honza, který je na jachtě vůbec poprvé, to dává v poho, gratec! Já se zatím tak nějak držím, ale jakýkoli sestup do podpalubí nebo kouknutí do notebooku mi ihned obrací žaludek a prudce rosí čelo, hi...
Konečně jsme se dostali po pár hodinách plavby do JO95 a v 15:10 GMT se expedice stává realitou, yess! Ihned dáváme info na KST a FB o naší FQ a pouštíme první CQ. Prvním, kdo se dovolal, je Martin OK1UGA s nádherným signálem a QSO je otázkou pár period. Na hlavním dvoumetrovém pracovišti používáme IC9700 + PA, něco kolem 300 W do 7el. Yagi, která je společně s 3el. Yagi na 50 MHz umístěna na 9m vysokém stožáru na zádi lodi na patním rotátoru. Jelikož ale neustále měníme kurz, tak nakonec stejně většinu QSO směrujeme tak, že vždy obracíme celou loď tam, kam je zrovna potřeba. Na druhém nezávislém pracovišti máme na případné otevření Magic bandu IC706 se 100 W.
Po pár dalších MS QSO a koukání do obrazovky dostává mořská nemoc i mě a jdu si to „taky prožít“ do podpalubí... Takhle blbě mi nebylo už hodně dlouho a nejvíc mi ten totální stav zmaru připomínal první malárii, co jsem kdysi prodělal v Lagosu... Naštěstí se moře postupně uklidňuje a mozek si po asi deseti hodinách začíná pozvolna zvykat na protichůdné informace přicházející z očí a rovnovážného ústrojí ve vnitřním uchu. Pořád ale platí, že venku na otevřené palubě jde fungovat a vysílat, ale být dole v podpalubí v uzavřené kajutě, to by nešlo ani náhodou.
V první kostce JO95 to valí neskutečně, neustále někdo volá a lítá to super. Po 22 hodinách nepřetržitého provozu, kdy jedeme i celou noc, máme v logu přesně 100 MS QSO a jde to fantasticky. Neptun nás miluje, vlny během jediného dne téměř zázračně mizí a z moře se stává Mácháč. Využíváme toho a na chvíli zkoušíme teplotu Baltu na vlastní kůži. Nemá to chybu, hi.
Než vjíždíme do JO85XA, jdeme ještě na půl hodiny na SSB/CW. Po SM7LCB a SP2FRY volá Miloš OK1FPR a deset minut po něm i Matěj OK1TEH a těsně před vplutím do JO85 i Martin OK1UGA. Chvíli nato už vjíždíme do JO85XA a měníme call na OK1JD/MM, aby bylo všem naprosto jasné, že teď už jsme v novém lokátoru a nedublovala se QSO. Pokračujeme ještě půl hodiny na CW/SSB a kromě kluků, co volali už z JO95, přichází navíc i Josef OK2WO, Petr OK1IN a Vlado OM4CW. Díky, kluci!
V 15:40 GMT opět vyjíždíme na MS. Už to lítá hůř, ale pořád to jde. V 18:10 máme v logu prvních 25 QSO z JO85 a vše stále jede jak po másle. Bohužel po 30 hodinách nepřetržitého provozu se zničehonic začnou ozývat nedobré zvuky z naší centrály přivázané na přídi lodi a během půl minuty se z ní začíná valit kouř. Stíháme ji vypnout dřív, než se zadře úplně, ale jsme bez 220 V, uff. Standa se několikrát pokouší zprovoznit měniče z lodních 12 V na 220 V, ale výsledek je stejný. Od této chvíle jedeme jen na holý transceiver a všechna další QSO z JO85 a pak i JO95 jsou už jen na 70 W + 7el. Yagi.
Z JO85 jsme QRV 23 hodin a i přes pidi výkon se daří zalogovat celkem 77 QSO. Při zpáteční rychlé plavbě proplouváme opět úsekem v JO95 a daří se udělat dalších 13 QSO na SSB/CW. Děláme i Láďu OK1DIX a Rudu OK1JBR, díkes. Tím se počet QSO z JO95 uzavírá na nádherných 120 QSO.
Po dalších deseti hodinách plavby s večerním mezipřistáním ve Władysławowu připlouváme v sobotu nad ránem zpět do Gdaňsku a v naprostém pořádku bez jediného škrábnutí vracíme jachtu. Standa s Jindrou těch více než 200 kilometrů na moři dali naprosto s přehledem, klobouk dolů. Pak nám zbývá už jen 700 km autem a po pěti dnech jsme zpátky doma.
Celkem se povedlo udělat na 144 MHz téměř 200 QSO a z toho 161 via MS! Jsme happy, v tak vysoké číslo jsme nikdo nedoufali ani v těch nejlepších snech. ODXem byl Mark EI3KD na 1 776 km, kterého jsme dělali z obou kostek. Z těch méně pozitivních věcí nepotěšila jedna zadřená centrála, jeden zničený zdroj, dva zničené měniče a jedna naražená žebra, hi. Celkově ale těch pět dní bylo naprosto fantastickým dobrodružstvím a s vysíláním z pevniny se to absolutně nedá srovnávat. Doslova jsme si užívali každé jednotlivé dokončené QSO.
Ještě jednou děkujeme vám všem za trpělivost a každé QSO. QSL za všechna spojení odešleme automaticky via Buro, jakmile je obdržíme z tiskárny. Pokud by někdo z vás plánoval podobnou šílenost, kdykoliv se ozvěte, rádi odpovíme na jakékoliv dotazy, co všechno se při vysílání z jachty musí řešit. Co bude příští rok, nevím a nic nebudu slibovat, ale už dnes se těšíme za dva týdny opět na slyšenou na dvojce během IARU VHF.
Za celý MM team sepsal Pavel OK1MU
